Cesta do Dánska

Vstávali jsme velmi brzy...podle mě jsem si jenom lehla a už vstávala, podle Jirky jsme spali dlouho-vstávali jsme o půl čtvrté:) Každopádně rychlá snídaně, naložení do auta a pak už hurá tradááá. Už za půl hodinky ještě v ČR nás překvapila parádní sněhová vánice, silničáři klasicky zaspali...respektive ještě ani nevstali, protože nikde nikdo, jen naše opuštěné nacpané autíčko pomaloučku kousalo metry směr německé hranice. V té tmě vypadaly ty mega vločky opravdu děsivě a začaly jsme vymýšlet plán B: přespat někde v Německu a dokončit zbytek cesty druhý den....

ale Deutchland nezklamal, silničáři sypali, prohrabovali, a tak to najednou začalo nabírat otáčky. Navigace nás neklamala...a vše začalo vypadat slibně až do nečakané chvíle před Magdeburkem. Naše navigace chtěla, abychom pokračovali rovně, ale dálnice se stáčela do prava, díky opravě mostu. Výsledně jsme si zajeli cca hodinku a půl navíc, zažili chvíle motání sem a tam a hledání nájezdu na dálnici. Neměli jsme jinou mapu a navigace se nechtěla smířit s představou, že její původní trasa neexistuje. Zeptali jsme se proto klasického germánce, který venku hrabal sníh, kouřil a něco si brblal, o pomoc...neuměl anglicky a my zase německy (teda Jirka trochu). Domorodec nás každopádně moc mile překvapil - věnoval nám totiž mapu Německa a rukama nohama popsal cestu. Stále dokola opakoval ship ship (což je anglicky loď), ale žádná řeka v okolí nebyla?!

Nasedli jsme do auta, až jsme dorazili k většímu "potůčku", kde jezdil nejmenší trajekt , který jsem kdy viděla. Něco jako převozník v kovové bárce, ale pro auta:) Najely jsme tam a za 1, 40E jsme za pár vteřin byli na druhé straně. (Foto ve fotogalerii). Mapa nás každopádně zachránila, takže jsme se prokousali Německem. Občas zácpa, sníh, déšť...ale k dánskýcm hranicím už jsme dorazili za tmy.

Prvni cedule Odder (což je městečko, kde studujeme) nás trochu šokovala, stálo tam: odder community. A za ní bylo pole, stodola, zase pole, par stromu a zase pole a jinak nic...takže trochu šok po takové cestě. Po pár kilometrech se nám ale ukázalo pěkné městečko se vším, co k němu patří. Hlavně škola je hned vedle hřbitova, takže přinejhorším to nemáme daleko:):)

Ve škole nás přivítal Jesper-učitel, který nás má na starosti a pak šlo už všechno pěkně organizovaně, jako po másle. (Jako kravičky ve stádě:) ).. Ale to už je jiný příběh - první dny v Dánsku...

A.